Ve čtvrtek 31. ledna proběhla u nás v kostele sv. Mikuláše v Sebranicích oslava svátku Dona Boska. Slavnostní mši sloužil pan farář Ladislav Kozubík spolu s Petrem Zelinkou. Po mší bylo připraveno ve Velké síni občerstvení, které nás zastavilo při odchodu domů a udělalo tak prostor k přátelskému rozhovoru a sdílení. Přemýšlel jsem, co napsat o Donu Bosku a náhodně jsem otevřel knihu od Roberta Schiele 15 dní s Donem Boskem. Na otevřené straně 82 mě zaujal tento text, ve kterém Don Bosko popisuje svoje kněžské počátky.
O šest let později, 5. června 1841 jsem se při kněžském svěcení stal knězem Ježíše Krista, apoštolem zcela oddaným svému poslání. Zdálo se mi, že abych byl „dobrým vojákem“ Kristovým, je nutná askeze. V poznámkách z duchovních cvičení jsem si zapsal, že kněz nejde do nebe sám. „Jestliže jedná dobře, půjde do nebe s dušemi, které zachrání svým dobrým příkladem.“ Už ve mně znělo mé heslo“ „Pane, dej mi duše a všechno ostatní si nech.“ Zapsal jsem si devět předsevzetí; třetí a čtvrté tvořila jejich jádro: „Trpět, nešetřit silami, snášet pokoření ve všem a vždycky, když jde o spásu duši“; a „všude a ve všem ať mě provázejí láska a mírnost svatého Františka Saleského“. Ostatní předsevzetí se týkala umírněnosti, doby spánku (pět hodin denně), práce, ochrany srdce a modlitby: meditace, Svátosti. Duchovní četba a každodenní návštěva Nejsvětější Svátosti.
Jako vůdčí motiv jsem si jednou na záložku v breviáři napsal tuto myšlenku svatého Bernarda: „Špatnost, kterou v sobě objevíš, naprav. Podporuj to, co je správné. Dej do pořádku to, co je ošklivé, udržuj, co je krásné, chraň, co je zdravé, upevňuj, co je slabé. Neúnavně čti Slovo Boží, skrze ně poznáš dostatečně cestu, po níž máš kráčet a nebezpečí, kterým se máš vyhnout.“ Takto se ve mně rozvíjel nový člověk.
Bohuslav Kysilka
