Když se v roce 2009 přenesl do naší vlasti zvyk z Rakouska prožívat Noc kostelů, málokdo z lidí tušil, o co se jedná. Během deseti let se však tato aktivita rozšířila prakticky do celé republiky, takže letos návštěvníci Noci kostelů prožívali atmosféru ticha, tajemného osvětlení, ale i zajímavých výkladů, koncertů a jiných přitažlivých programů už v 1640 kostelech a modlitebnách. Navíc v tuto noc kostely vydávají svá tajemství, a tak se zájemci dostanou i na místa, kam se obyčejný smrtelník během roku zpravidla nedostane.
V naší sebranické farnosti jsme stáli před nesnadnou otázkou, jak Noc kostelů pojmout. Bylo nemyslitelné nechat všechny kostely a kaple otevřené, natož vymýšlet pro ně celovečerní program. Nakonec absence vhodných nápadů byla nejlepším rádcem: Rozhodli jsme se prostě všechny kostely a kaple navštívit. Na každém místě, které jsme navštívili, byl poněkud jiný program, všude však byla jedinečná atmosféra.
V kostele sv. Mikuláše jsme začali mší svatou ke cti Panny Marie Pomocnice křesťanů, Pohora s kaplí Nejsvětější Trojice překvapila houslovým pohlazením Vendulky Boštíkové a příjemným posezením, které bylo spojeno s luxusním pohoštěním.
Kaple Nanebevzetí Panny Marie v Lezníku nabídla kromě krátké historie velmi poutavé vyprávění o vysvobození Izraelitů z egyptského zajetí. Tento příběh jsme s napětím prožívali spolu s dětmi z Lezníka, které jej téměř profesionálním způsobem předvedly. I zde nás čekalo pohoštění, tentokrát ve starozákonním duchu a také hádanka pro děti: Která z vystavených bylin nese pojmenování Yzop.
V kapli sv. Václava ve Stříteži, kam se běžně vejde 30 lidí se nás tísnilo kolem šedesáti návštěvníků. A podstatná část putujících zůstala venku před kaplí. Mohutný svatováclavský chorál, který zazněl nakonec, jen doplnil neopakovatelný zážitek průvodu světla a krásných mariánských zpěvů naší „minimájové“ pobožnosti.
V kostele sv. Jana Křtitele v Širokém Dole jsme se zaposlouchali do rytmických zpěvů, ke kterým se mnozí účastníci spontánně přidávali, a ti odvážnější „na vlastní nebezpečí“, ale s patřičným dohledem prozkoumali kůr a věž kostela.
Kaple sv. Anny v Lubné nabídla téma: Móda v církvi. Avšak zbytečně bychom hledali stopy po nábožné marnivosti. Z vystavených ornátů a liturgického nádobí bylo patrné, že naši předkové se snažili dávat Bohu to nejlepší, protože k němu a ke všemu, co Boha připomínalo, měli nepředstíranou úctu. A Jarda Flídr nás svým vyprávěním o návštěvě školní mládeže v kostele přesvědčil, že i v kostele se lidé mohou smát.
Závěr našeho putování patřil varhanám, na kterých Martin Kubát v kostele v Sebranicích předvedl několik děl anonymních autorů. To nejlepší nakonec, tak znělo na pozvánce k putování po kostelech a kaplích naší farnosti. Však už byla také půlnoc, když jsme při chvalozpěvu Bože chválíme tebe děkovali Bohu za prožitou Noc kostelů. Malé nahlédnutí, jak to všechno probíhalo, nabízíme v následující fotogalerii.
Ladislav Kozubík
P.S. Ještě jsem zapomněl poděkovat všem, kdo tuto pouť připravili. Děkuji moc a připojuji své požehnání.
