Svatý František z Assisi, byl pokřtěn jménem Giovanni (Jan), ale otec mu jméno časem změnil na Francesco (František). Narodil se roku 1181 nebo 1182 v Assisi v Itálii a zemřel 3. října 1226 v Porziuncule v Itálii.
V dětství a dospívání si užíval života v bohaté rodině, byl velice živý, veselý, bezstarostný, rozmařilý a mezi svými vrstevníky byl „král zábav“. Jeho snem bylo stát se udatným rytířem.
V roce 1201 bojoval v bojích války mezi Perugií a Assisi. Byl však zajat a uvězněn. Během svého pobytu ve vězení onemocněl a velmi pomalu a zdlouhavě se uzdravoval. Vlivem těchto osudových událostí nastala vnitřní proměna jeho osobnosti.
V roce 1207 při modlitbě v polorozpadlém kostelíku sv. Damiána (San Damiano) uslyšel hlas, který pravil: “ Františku, jdi a oprav můj dům“. Pod vlivem tohoto zážitku rozprodal František část majetku svého otce, aby měl peníze na opravy. Otec se rozhněval a svého syna z domu vyhnal. František opravil kostel, a poselství dál chápal tak, že má opravovat a budovat kostely. Nejdůležitějším dnem ve Františkově obrácení byl patrně 24. únor 1208, když během mše slyšel z úst kněze kázání o chudobě apoštolů a jejich úkolu hlásat radostnou zvěst. Pochopil, že jeho posláním je absolutní chudoba a nabádání k lásce k Bohu.
V roce 1224 se František stáhl do ústraní, na horu La Verna. V této době se začal podobat Kristu nejen způsobem svého života, ale i utrpením – na těle se mu objevila stigmata (rány Kristovy na rukou, nohou a boku). Do Assisi se vrátil těžce nemocen, oslaben a vlivem oční choroby postupně ztrácel zrak.
Pro své zásluhy a uznání církví již za svého života byl nedlouho po své smrti svatořečen. (v roce 1228 papežem Řehořem IX.)
Katolíky vede druhý František z Assisi
Svatý otec František je svatému patronu Františkovi z přelomu 12. a 13. století v lecčem podobný, byť v podmínkách století 21. a v rámci jeho úřadu. V jeho dosavadní domovině ho nazývali „kardinál chudých“.
František upřednostňuje na veřejnosti pokud možno nenápadné vystupování. V jeho domovině ho často vídali, jak jede autobusem nebo metrem. V Buenos Aires obýval skromný příbytek v budově kurie nedaleko katedrály na náměstí Plaza de Mayo. Také ulicemi Říma se pohybuje nejraději inkognito v tmavém plášti a bez kardinálského klobouku.
Je jedním z pěti dětí italských přistěhovalců do Argentiny, jehož otec pracoval na dráze, rozhodně nevyhledává pozornost médií. Těší se ale z blízkosti lidí. Žije skromně a namísto velkých slov a gest se prezentuje činy a postoji. Je sympatický, klidný a otevřený kompromisům. Není bez zajímavosti, že jedním z jeho prvních činů po zvolení papežem byl odjezd od hotelu, v němž byl ubytován, kde si sbalil věci, zaplatil a rozloučil se…
Volba papežova jména – František – je téměř synonymem pro obrodu církve.
Podle původního textu napsaného manželi Kučerovými pro Oldřišský zpravodaj zpracoval Bohuslav Kysilka
