Zamyšlení k postní době

Milí farníci,

prožíváme dobu postní, ale tak nějak divnou. Jako by Bílá sobota přišla poněkud dříve než obvykle. V Božích očích má jistě všechno svůj smysl: i osiřelý kostel, prázdné ulice, ticho v našich obcích, ba i palčivá otázka – jak to s námi bude dál. Jako křesťané se snažíme důvěřovat Bohu a v koutku duše věříme, že všechno dobře dopadne.

Mně se nedávno dostalo do ruky zajímavé pojednání o nové nemoci s názvem COVID-19. Vlastně je to jakési zpytování svědomí, které ale míří pořádně do hlubin lidského nitra. Předem upozorňuji, že v tom není žádné moralizování. Na to jsme my, lidé třetího tisíciletí, příliš citliví. Spíš nám tento nedlouhý text chce napomoci nalézt místo, na kterém se nacházíme.

Pravda, to, co tam čteme, není nikterak lichotivé. Přece však závěr textu vyznívá velmi optimisticky: tato nemoc nám mnoho bere, a nás to hodně bolí. Naopak nám ale mnohem více nabízí: pravdivý pohled do zrcadla naší duše, abychom mohli opravit pokřivené vnímání sebe, Boha i druhých lidí a nebáli se pohlédnout upřímně na lidi kolem sebe.

Snad vám rozjímání nad tímto textem připadne jako smysluplné. Přeji všem pokojné a plodné prožití postního období.

Ladislav Kozubík

Nemoc moderního člověka

Lidstvo dostalo přesně tu nemoc, jakou potřebovalo. Přestali jsme si vážit zdraví, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, na čem nejvíc záleží.

Přestali jsme si vážit přírody, a proto jsme dostali takovou nemoc, aby nám pobyt v ní byl vzácný.

Přestali jsme fungovat v rodině, a proto nás tato nemoc zamkla do našich domovů, abychom se mohli znovu naučit žít jako rodina.

Přestali jsme si vážit starých a nemocných, a proto nám byla dána tato nemoc, abychom si připomněli, jak jsou zranitelní.

Přestali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, abychom zjistili, jak jsou nepostradatelní.

Přestali jsme mít respekt k učitelům, a proto tato nemoc uzavřela naše školy, aby si rodiče mohli vyzkoušet sami roli učitelů.

Mysleli jsme si, že si můžeme všechno koupit, být kdekoliv a s kýmkoli, a proto jsme dostali tento druh nemoci, abychom si uvědomili, že to není samozřejmost.

Mamon nám zamotal hlavu, volný čas jsme trávili v nákupních centrech, proto nám je tato nemoc zavřela, abychom pochopili, že si štěstí koupit nemůžeme.

Zaměřili jsme velkou pozornost na náš vzhled a porovnávání se navzájem, proto nám tato nemoc zakryla tváře, abychom pochopili, že tam naše krása není.

Mysleli jsme si, že jsme vládci této země, a proto jsme dostali tuto nemoc, aby nás něco miniaturního, co ani není vidět, mohlo zkrotit, dát nám ponaučení a trochu pokory.

Tato nemoc nám bere hodně, ale zároveň nám dává možnost se toho tolik naučit a pochopit, co je v životě nejdůležitější.

Dostali jsme nemoc na míru., asi jsme ji jako lidstvo opravdu potřebovali.