Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a
její sestra Marta. … Sestry poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten,
kterého miluješ, je nemocen.“ … Když tedy uslyšel, že je nemocen,
zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým
učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“… Když Marta uslyšela, že
Ježíš přichází, chvátala mu naproti. … Marta řekla Ježíšovi: „Pane,
kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys
žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ … Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení
a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije
a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano,
Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ …
Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a
na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ … A zavolal
mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou
i na rukou pruhy (plátna) a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim
nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“
srvn. Jan 11,1-45
