mnohem
raději bych k vám mluvil osobně, tváří v tvář, ve společenství kolem obětního
stolu při Slavení Eucharistie, tím spíše dnes o Zeleném čtvrtku při večerní
připomínce ustanovení této svátosti. Vždyť i Ježíš byl v kruhu těch, které
miloval, a proto jim projevil svou lásku až do krajnosti… Ale situace je
taková, jaká je, a tak využívám tento způsob, jak si s vámi aspoň virtuálně
popovídat.
Jistě víte,
že dnes si připomínáme – jak už jsem poznamenal – Ježíšovu poslední večeři, při
které nám lidem prostřednictvím apoštolů dal do rukou sám sebe v podobě chleba
a vína a přikázal ve společenství slavit! Takový máme úkol; ať tedy je pro nás
každá „mše sv.“ opravdovou eu-charistií, to je díků-činění, vděčností za Dar.
Ale pojďme
teď s Ježíšem a apoštoly do večeřadla…
Zvláštní: proč nám církev dnes nepředkládá zprávu evangelistů
o ustanovení Eucharistie? Četli jste si dnešní úryvek z Janova evangelia (Jan
13,1 – 15)? Centrem je Ježíšovo umývání nohou učedníkům. Co nám – křesťanům
21.století – chce říci? Nic jiného, než tehdy: Společenství s Ježíšem v
Eucharistii a v kněžství (a teď mám na mysli ono společné kněžství, které jsme
všichni přijali při křtu) nelze oddělit od služby: „Jak jsem já učinil vám,
tak máte dělat i vy,“ – a to je další úkol a vlastně poslání: dáme si tu práci
a čas, abychom objevovali a uskutečnovali Boží výzvu ke spolupráci?
„Miloval
své, kteří jsou ve světě a projevil jim svou lásku až do konce.“…
A my?
Přeju
vám všem krásnou cestu služba v lásce s Ježíšem.
Jožka
Glogar, salesián
(Napadlo mě:
proč si Petr nechtěl nechat Ježíšem umýt nohy? Zdálo se mu to nedůstojné, aby
mu Pán a Mistr dělal takovou službu? A vidíte, on se nezdráhal, nezdálo se mu
to ponižující; je nám velmi blízký v našem lidství…)
