Promluva na zelený čtvrtek – Josef Glogar

Sestry a bratři, milí křesťané,

            mnohem raději bych k vám mluvil osobně, tváří v tvář, ve společenství kolem obětního stolu při Slavení Eucharistie, tím spíše dnes o Zeleném čtvrtku při večerní připomínce ustanovení této svátosti. Vždyť i Ježíš byl v kruhu těch, které miloval, a proto jim projevil svou lásku až do krajnosti… Ale situace je taková, jaká je, a tak využívám tento způsob, jak si s vámi aspoň virtuálně popovídat.

            Jistě víte, že dnes si připomínáme – jak už jsem poznamenal – Ježíšovu poslední večeři, při které nám lidem prostřednictvím apoštolů dal do rukou sám sebe v podobě chleba a vína a přikázal ve společenství slavit! Takový máme úkol; ať tedy je pro nás každá „mše sv.“ opravdovou eu-charistií, to je díků-činění, vděčností za Dar.

            Ale pojďme teď s Ježíšem a apoštoly do večeřadla…

Zvláštní: proč nám církev dnes nepředkládá zprávu evangelistů o ustanovení Eucharistie? Četli jste si dnešní úryvek z Janova evangelia (Jan 13,1 – 15)? Centrem je Ježíšovo umývání nohou učedníkům. Co nám – křesťanům 21.století – chce říci? Nic jiného, než tehdy: Společenství s Ježíšem v Eucharistii a v kněžství (a teď mám na mysli ono společné kněžství, které jsme všichni přijali při křtu) nelze oddělit od služby: „Jak jsem já učinil vám, tak máte dělat i vy,“ – a to je další úkol a vlastně poslání: dáme si tu práci a čas, abychom objevovali a uskutečnovali Boží výzvu ke spolupráci?

            „Miloval své, kteří jsou ve světě a projevil jim svou lásku až do konce.“…

             A my?

            Přeju vám všem krásnou cestu služba v lásce s Ježíšem.

                                                                       Jožka Glogar, salesián

            (Napadlo mě: proč si Petr nechtěl nechat Ježíšem umýt nohy? Zdálo se mu to nedůstojné, aby mu Pán a Mistr dělal takovou službu? A vidíte, on se nezdráhal, nezdálo se mu to ponižující; je nám velmi blízký v našem lidství…)