Pondělí v oktávu velikonočním Sk 2,14.22b-33; Mt 28,8-15
Francouzský spisovatel Exupery jednou řekl: „Správně vidíme jenom srdcem!“ Pravdivost jeho slov se odráží i v dnešním evangeliu. Ženy i velekněží poznávají, že Ježíš vstal z mrtvých. Jejich přístup k poznané pravdě je však diametrálně odlišný. Ženy naplní obrovská radost a jsou schopné s odvahou vyznat vzkříšeného Krista. Velekněží se naproti tomu naplní žárlivostí a hněvem a jejich tvrdé srdce je schopno nových podvodů a lží. Pane, dej, aby naše srdce nikdy nebylo podobně necitlivé.
Úterý v oktávu velikonočním Sk 2,36-41; Jan 20,11-18
Nejkrásnějším vyznáním velikonoční víry je Mariino: „Viděla jsem Pána!“ Vidíme, jak je potřebné, aby všichni lidé na celém světě „uviděli Pána“. Bez jasného poznání Boží lásky a nesmírného milosrdenství celý svět tone v lhostejnosti, sobectví a neodpuštění. Jak se ale dá Pán „poznat“? Jednoduše: těm, kdo po něm touží, nabízí osobní setkání. Marie Ježíše nepoznala podle postavy, nebo hlasu. Poznala ho ale podle osobního oslovení – Marie, tak, jak jen umí oslovit Bůh své milované dítě.
Středa v oktávu velikonočním Sk 3,1-10; Lk 24,13-35
I po zmrtvýchvstání musel Ježíš vyslovit učedníkům výčitku: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci!“ Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Učedníci to však nechápou jako odmítnutí ze strany Ježíše. „Hoří jim srdce, když k nim promlouvá“. Ještě nikdy jim nikdo tak nevysvětlil, proč musel Mesiáš trpět a zemřít, aby mohl vejít do své slávy. A jsou ochotni podstoupit jakoukoli námahu, aby se s ostatními rozdělili o zážitek setkání se vzkříšeným Pánem. Dokážu i já přijít k Ježíši s tím, čemu nerozumím a co mě trápí?
Čtvrtek v oktávu velikonočním Sk 3,11-26; Lk 24,35-48
Dnešní úryvek Lukášova evangelia nám ukazuje apoštoly v jejich lidské slabosti. Jsou nám blízcí ve svém strachu z neznámé skutečnosti a ve své malé víře. Mají však otevřená srdce. Jdou dál než ostatní váhaví a nechápaví lidé. Poznávají vzkříšeného Pána velmi důkladně: očima, sluchem, hmatem. Odměnou za jejich odvahu jsou Kristova slova: „Pokoj vám!“ Věřím i já, že Kristus zvítězil nejen nad smrtí a hříchem, ale že je schopen zvítězit i nad každou mou slabostí a strachem?
Pátek v oktávu velikonočním Sk 4,1-12; Jan 21,1-14
Evangelista Jan dnes vypráví o třetím setkáni vzkříšeného Pána s apoštoly. Toto vyprávění o rybolovu učedníků nápadně připomíná událost na začátku Ježíšova působení. Tehdy rybáři (apoštolé) stejně jako dnes nic nechytili. Ježíšova velkorysost k učedníkům ale stále trvá. Nic na ní nezměnila ani zrada, kdy Ježíše po jeho zatčení v Getsemanské zahradě všichni opustili. Jako se o své děti stará dobrý otec, podobně Ježíš dává učedníkům chléb, společenství a odpuštění. Jak často do svého všedního dne zvu Ježíše já?
Sobota v oktávu velikonočním Sk 4,13-21; Mk 16,9-15
V dnešní úryvku Markova evangelia se třikrát mluví o „nevěře apoštolů“. Po tolika zázracích, událostech Velkého pátku a neděle Vzkříšení a opakovaném setkání se vzkříšeným Pánem si můžeme položit otázku: Jak je možné, že učedníci mají pochybnosti? Snadno zapomínáme na to, kolik modliteb jsme v životě vyslovili, kolikrát jsme slyšeli Boží slovo v Písmu svatém, v promluvách; jak často jsme přijímali eucharistii… Můžeme říci, že naše víra je pevná?
Ježíš však má s lidmi trpělivost. On nepřišel na svět vyslovit nad lidmi a jejich jednáním soud! Přišel všechny pozvat k důležitému úkolu: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“
