Domů » Promluva na 4. neděli velikonoční – Ladislav Kozubík

Promluva na 4. neděli velikonoční – Ladislav Kozubík

Slyšet hlas Krista

Jeden z polských otců Mariánů vypráví zajímavý příběh: „Zkušený cestovatel zavítal na svých cestách do Palestiny. Přišel ke studni, ze které čerpali pastýři vodu pro své ovce. Nejprve to vypadalo, jako by se tři mužové starali o velké stádo ovcí. Posléze však cestovatel zjistil, že stáda jsou tři a každé stádo má svého pastýře. Když napojil své stádo první pastýř, vzal do ruky hůl, postavil se mezi ovce a zvolal „men-ah“ což znamená „pojďte za mnou“. Na tento povel se některé ovce začaly houfovat kolem pastýře a potom ho poslušně následovaly na cestě k dobré pastvě. Po nějaké chvíli zavelel druhý pastýř „men-ah“, a druhá část ovcí se začala ubírat na pastvu. Když zavolal „men-ah“ třetí pastýř a chtěl se odebrat s ovcemi na pastvu, cestovatel nevydržel a ptá se pastýře: „Jak vás mohou ovce takto rozeznat? Vždyť slyšely naprosto stejný povel! Mohl bych vyzkoušet, jestli by šly za mnou?“ Pastýř se usmál a řekl: „Za vámi zcela jistě nepůjdou, ale můžete to zkusit“.

Cestovatel si půjčil pastýřův plášť, hůl i klobouk, obrátil se k ovcím a zvolal: „Men-ah! Ovce se ani nepohnuly, jen udiveně hleděly na cestovatele. Ten se zeptal: „Copak nikdy nepůjdou za cizím?“ Pastýř odpověděl: „Ledaže by byly nemocné. Jen takové ovce mohou jít za cizím.“

Je čtvrtá neděle velikonoční, nazvaná nedělí Dobrého pastýře a Ježíš – Dobrý pastýř svým posluchačům připomíná: „Moje ovce znají můj hlas, proto jdou za mnou!“ Co však znamená znát Ježíšův hlas? Znamená to – poslouchat ho! Jít za ním a pokud varuje před nebezpečím, poslechnout ho. Nezdržovat se ve společnosti špatných lidí, neplout s davem, ale hledat vlastní, pravdivou cestu. Ježíš přece nikdy neodmítl pomoci slabým a odstrčeným lidem, vždy se však chránil podlehnout prospěchářům, farizeům nebo naoko zbožně vypadajícím lidem. Jak je důležitý Ježíšův hlas pro mě?

A na závěr ještě příběh pro děti: V městském parku si hrála skupina dětí. Bylo tam spousta běhání, křiku; děti se velmi dobře bavily. Opodál se na ně smutně dívalo malé děvčátko – z invalidního vozíku. Rádo by se zapojilo do hry, ale nemohlo. A nikdo si ho také nevšímal. Časem ho však zahlédlo jedno děvče. Opustilo děti, sedlo si k malému děvčátku a začalo se s ním vyprávět. A teď děti, dejte dobrý pozor! Toto děvče slyšelo v nitru několik hlasů. První říkal: Jdi si znovu hrát! S kamarády je to mnohem zajímavější. To byl hlas sebelásky, hlas sobectví. Druhý hlas zazníval od kamarádů: Co jsme ti udělali? Bylo ti s námi zle? Proč jsi tak nafoukaná? To byl hlas povrchnosti. Děti neměly zájem o nic jiného než o zábavu. Děvče však slyšelo i další hlas. Ten mu říkal: Jdi a udělej radost nemocnému dítěti! To byl hlas Kristův. A děvče poznalo hlas Dobrého pastýře, šlo za ním. Bylo ovečkou, která se nechala vést Dobrým pastýřem, ba víc, než jen ovečkou; stalo se pomocníkem Dobrého pastýře. Není to dobrý příklad i pro tebe?

P. Ladislav Kozubík

Spread the love