Domů » Rozhovor s Filipem Marešem

Rozhovor s Filipem Marešem

Využil jsem příležitosti, kdy se do farnosti na krátkou dobu vrátil Filip Mareš  a položil mu pár otázek.

Odkud jsi přijel a kdy se můžeme těšit, že  z Tebe bude kněz.

Já jsem přijel z Itálie z Turína. Je to fáze, kde studuju teologii. Řekněme, že je to taková bezprostřední příprava na kněžské svěcení, které by mělo být zhruba za dva roky. V této fázi mám před sebou věčné sliby, které stvrzují tu započatou cestu řeholní. A, že skládám věčné sliby, tak to znamená, že už mám za sebou nějakou zkušební dobu v řeholi. Řekněme 6 až 9 let, (já konkrétně 7) které nějakým způsobem měly potvrdit nebo vyvrátit tu započatou cestu. Jestli si náš vztah spolu sednul. Je to, jako když dva spolu chodí a tohle zasnoubení teď jakoby končí touhle „svatbou“. Takže věčnými sliby se začleňuji do řeholní rodiny, ale protože jsem vstoupil do formace s výhledem, že bych se chtěl stát knězem, tak k tomu je nabalena ta formace kněžská, která obnáší studium teologie. A protože nás salesiánů je tady v Evropě méně, tak toto studium teologie je pro náš region sjednocené v Itálii. V Turíně nás tam teď je 45 studentů nejenom z Evropy, ale i z dalších zemí světa. Celkem 14 národností všech kontinentů.  Tam prožíváme spolu čtyři roky teologie, které jsou po dvou letech přerušeny věčnými sliby. Ve třetím roce následuje jáhenské svěcení a ve čtvrtém roce, když jde všechno tak nějak normálně, tak kněžské svěcení.

Můžu se zeptat na tvoji cestu k salesiánům, a jakou cestu už máš za sebou?

Když jsem se rozhodoval o vstupu k salesiánům, tak jsem studoval v Praze ekonomku a u salesiánů jsem bydlel jako vysokoškolský student v Kobylisích. Pomáhal jsem tam ve středisku. Zároveň jsem tady pomáhal s chaloupkami a s animátory. Když jsem se pak rozhodl vstoupit do formace, tak jsem nastoupil do přednoviciátu ve Zlíně. Byli jsme v ročníku dva (Vlastík Vajďák) a prožili jsme rok takový zkušební doby v komunitě, v pastoračním zapojení. Když člověk poznal, že by to mohla být jeho cesta, tak vstoupil do noviciátu. Noviciát máme společný se Slovákama v Popradě. Tam vlastně už kluci chodívali před námi, nebyli jsme tam první Češi. Kde jsme byli jako první, tak to bylo studium filozofie v Žilině. Protože po ročním noviciátě následuje studium filozofie, na které dosud chodili kluci zpátky do Čech do Českých Budějovic. Ale protože už tam dlouho nebyl žádný student, tak se České Budějovice zavřely a tak jsme i tuto fázi spojili se Slováky. Takže jsem studoval tři roky filozofie v Žilině spolu se sociální prací. Studium jsem dokončil bakalářským titulem ze sociální práce a pak se vrátil na dva roky na praxi zpátky do Čech. Tu jsem prožil v Plzni, kde jsem byl zapojen ve středisku mládeže a ve farnosti. A po těchto dvou letech se pokračuje pro ty, kteří chtějí jít cestou kněžství, studiem teologie. Takže mám za sebou aktuálně dva roky studia teologie v Turíně.

Jaký bude Tvůj nejbližší program, než se vrátíš zpět do Turína?

Tak my studenti – salesiáni „si užíváme prázdniny“ pracovně, zapojením na táborech a na různých akcích pro mládež. Každý student se vrací na léto do své vlastní provincie a já toto léto budu prožívat v pražských Kobylisích. Čekají mě nějaké tábory a na konci léta duchovní cvičení jako taková bezprostřední příprava na věčně sliby, které bych měl skládat v září v Plzni. Proč jsem si vybral Plzeň? Protože jsem tam prožil právě ty dva roky na praxi. Je to místo v západních Čech, které je hodně poznamenáno poválečným odsunem Němců. Je to takové misijní území a považuji to za takové pěkné svědectví pro ten místní region. Je za tím i taková vděčnost za dva společně prožité roky.

Jak jsem říkal na začátku, věčné sliby jsou stvrzení té započaté cesty, je to krok, kterým se člověk zavazuje do salesiánské společnosti, s Boží pomocí, na celý život. Je to odpověď na Pánovo volání patřit Jemu, pro mládež, v komunitě spolubratří.

S Filipem jsem rozmlouval v příjemném prostředí farního a položil jsem otázek víc. Možná, že vyjde v budoucnu nějaké pokračování rozhovoru.
Bohuslav Kysilka

Spread the love