2. Stoupněte si na začátky cest… [Jr 6:16]

Každá „osobní víra“ je událost. Na jejím počátku je setkání s Bohem, které On inicioval. Směřuje ke zrození živé víry. Ta je pak podrobena růstu a zrání, aby přinesla plody. Růst a zrání křesťanské víry je růst a zrání naší lidské osoby, našeho pravého lidství. Vzorem [typem] pravého, zralého lidství je Pán Ježíš Kristus.

Prožití jakékoliv „prvotní události víry“ [když si všimneme!], je jen první krok, „prvotní impuls“, pozvání, které si žádá rozhodnutí a odpověď. Abych vás nemýlil, to, co jsem nazval „prvotní událost víry“ se netýká jen „konvertitů“ [těch, kdo uvěřili v dospělosti, jako já], ale zásadně všech křesťanů. Mladých lidí v období dospívání! Dospělých v průběhu života… „Prvotní impuls“ je „pozvání na cestu“, po které jsme ještě nevykročili, nebo pozvání, abychom „křesťanskou cestu“, na kterou nás rodiče postavili, vzali vážně za „svou vlastní“, nebo pozvání pokračovat v „křesťanské cestě“ na které váháme nebo „jsme se zastavili“, nebo jít po „křesťanské cestě“ na nové úrovni… Také vrátit se na cestu, ze které jsme uhnuli špatným směrem. Pozvání přichází v životě opakovaně.

 První Ježíšova slova v evangeliu jsou trvalé pozvání: ‚Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se, a věřte evangeliu!‘ [Mk 1:15]. V kterýkoliv čas našeho života je [či může být] „plnost času“, ten pravý čas, příhodný čas, někdy snad i nejvyšší čas. Čas k obratu, změně myšlení, života a jednání, nebo oživení, obnovení, či prohloubení víry. A opět: každého z nás se to trvale týká, máme-li [anebo chceme mít] živou víru. Křesťanská víra je cesta životem: „křesťanská cesta“. Ježíš je na cestě a zve na cestu: ‚Pojďte za mnou‘ [Mt 4:19] říká učedníkům, ‚Pak přijď a následuj mě!‘ [Mt 19:21] říká bohatému mladíkovi… ‚Já jsem ta cesta‘ [J 14:6] říká nám.

První křesťané svou „víru“ opravdu viděli jako „cestu“: ‚Apollos… byl poučen o cestě Páně… důkladněji mu vyložili Boží cestu‘ [Sk 18:25-26] ‚vstoupili na cestu nového života‘ [Ř 6:4] ‚jste na dobré cestě ke spáse‘ [H 6:9]. Ale také ‚opustili přímou cestu‘ [2P 2:15]  ‚nepoznali cestu pokoje‘ [Ř 3:17] ‚cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení‘ [2P 2:2], dokonce: ‚daly se na satanovu cestu‘ [1Tm 5:15]. Jsme poutníci na cestě za [s] Kristem.

„Cesta víry“ je putování, „cesta životem“. Křesťanská víra není „navršení dalších povinností“ k těm, které už máme. Je to způsob, jak žijeme svůj život. Víra je dynamická, jako sám život. Je to neustálé tvoření nového. Je třeba víru žít, obnovovat, prohlubovat, pečovat o ní, starat se o její růst a zrání… Jako se staráme o život.

Bůh je Tvůrce. Umělec. Náš život z víry stále tvoří a my jsme ‚Spolupracovníci na Božím díle‘ [1K 3:9]. Spolutvůrci. „Společně malujeme krásný obraz“, Originál, na kterém bude „podpis“ Boha a můj. Jde o společné dílo, kde Mistr vede a doprovází svého žáka… Aby z ‚obrazu‘ naší vinou nebyla nakonec karikatura…

O. Pavel – Reverend