Samotný pojem „víra“ je tak obecný, a zahrnuje tak širokou škálu významů, že se ji zde ani nepokusím rozplést. V této chvíli to ani není nutné. Křesťanská víra není „víra obecná“ [ve smyslu „liška obecná“ L „vulpes vulpes“], tedy není to jakákoliv víra, ale konkrétní, specifická forma víry. Proto také má přídomek „křesťanská“. Je vlastní právě jen křesťanství. Pokusme se z obecného pojmu „víra“ vydělit to, co se týká „víry křesťanské“.
Budu-li dále používat slovo „víra“ bez „přídomku“, mám na mysli „křesťanskou víru“.
Jazyk našich současníků obvykle označuje slovem „víra“ „slepé důvěřování“, jež se podstatně liší od rozumu. Existuje sféra rozumu, racionálního [rozumového] poznání, vědy. To je poznání opřené o jistotu. Zde můžeme své názory a přesvědčení rozumově zdůvodnit. Na druhé straně existuje oblast víry. Tam se pohybujeme ve sféře iracionálního [nerozumného] slepého rozhodování. Volbu víry nelze rozumově vykázat. Víra je nesdělitelné osobní a často citové přesvědčení. Nebo „lidově“ řečeno: ´Nemohu to poznat, proto tomu musím věřit´.
Tak toto rozhodně křesťanská víra není! Taková roztržka mezi vírou a rozumem vůbec není křesťanství vlastní. Říkáme, že křesťanská víra je víra rozumná. To znamená, že její obsah se opírá o rozumové poznání. Východiskem našeho smysluplného „věření“ je opravdu myšlení, rozum a racionální poznání. „Bůh oslovuje nejprve náš rozum a dává se nám poznat, než po nás žádá víru“. To jsem si nevymyslel. Je to učení Písma i církve. Sv. Tomáš Akvinský charakterizuje „víru“ jako ´přilnutí rozumu k poznané pravdě. Apoštol sv. Pavel užívá v 2Te 2:13 spojení Ř pistis alétheias víra pravdy; věření pravdy; věření v pravdě´. Zdá se vám to zvláštní?
To před nás staví otázku vztahu mezi rozumem a vírou [vědou a vírou]. Je zde soulad, nebo rozpor? Nebo jinak: „je křesťanství pravdivé“? To si žádá odpověď. Ale nejprve načrtněme, co označujeme termínem „víra“.
Výraz „víra“ používáme ve více významech. Říkáme „jsem věřící“. Opak je tedy „nevěřící“. Ale kdo je „věřící“ a kdo „nevěřící“? Uvidíme, že tak jednoduché to není. Oba pojmy jsou velmi vágní. Používám raději termín „jsem křesťan“ [oproti tomu kdo „není křesťan“, je nekřesťan; je to jasnější rozlišení]. Pojmem „víra“ označujeme také vše, co patří k „obsahu [depozitu] učení [katolické] církve“. Zde užívám termín „křesťanské učení“, nebo poněkud volnější termín „křesťanství“. Náš úkol je svou víru znát, poznávat, prohlubovat, „myslet o víře“ a zde hovořím o „křesťanském myšlení“. Slovem víra vyjadřujeme také „praktický“ život ve víře a z víry. „Mít víru“ znamená „žít z víry“, užívám termín „osobní víra“, též „život z víry“ nebo „cesta víry“, případně „křesťanská cesta“.
O. Pavel – Reverend
