Domů » 4. Jsem „soukromník“?… jsme společně na cestě?

4. Jsem „soukromník“?… jsme společně na cestě?

Co znamená „víra“ ve svatých Písmech? Tady použijeme termín „biblická víra“, také „biblické [nebo hebrejské] myšlení“. K porozumění obsahu biblického slova „víra“ [H emúna Ř pistis], je třeba přenést se do odlišného „myšlenkového světa“, přijmout odlišný „souřadnicový systém“. Biblické „věřit“ [celým srdcem] znamená především porozumění, pochopení, poznání. Víra je rozumové [racionální] poznání. Vrátíme se k tomu.

 Hovoříme o víře jako o daru. Křesťanská víra je „víra vlitá, darovaná“. Hovoříme o „nadpřirozené víře“, protože nevychází prvotně z naší lidské přirozenosti. Nemáme ji sami od [ze] sebe. Užíváme [též o naději a lásce] výraz „nadpřirozená víra“ či „vlitá [Božská] ctnost“. Vyznáváme, že „víra je dar“. „Něco“, co nám bylo Bohem darováno.

 Křesťanská [nadpřirozená] víra se rodí ze spolupráce tří činitelů: „Bůh“, který obdarovává, „“, který se daru otvírám a přijímám ho a „společenství víry“ [společenství Božího lidu, církve, tj. kyriaké ekklésia: Pánovo svolání, Pánovo společenství, Pánovo shromáždění]. V něm a skrze něho Bůh obdarovává. Užíváme pojem „víra církve“.

 Říkáme: ‚víra je ze slyšení [z hlásání]‘ [Ř 10:17]. „Osobní víra“ se tvoří, je zakotvena a žije v nitru „víry církve“. Žijeme svou „osobní víru“ uprostřed „společenství víry“. „Osobní víra“ a „víra církve“ tvoří jednotu. Neexistuje „soukromá křesťanská víra“. Postoje jako: „věřím si sám pro sebe a církev nepotřebuji“, „Ježíš ano, církev ne“ lze snad nazvat „nějakou“, nebo „jakousi vírou“, ale „křesťanská víra“ to rozhodně není. Pro křesťana obsahují logický spor [protimluv, kontradikci]. Ježíš bez církve a/nebo církev bez Ježíše je jeden velký nesmysl.

„Křesťanská víra“ v nejvlastnějším slova smyslu není víra věcná: věřím „něčemu“. Jevíra osobní“ [termín má jiný význam, než výraz „osobní [moje] víra“] – znamená „věřím Osobě“. Věřím v živou Osobu. Věřím „Někomu!“ Věřím v „Někoho [v Tebe]“, věřím Bohu [věřím Ti], věřím v Živého Boha Otce, Syna, Ducha. Tedy „víra Osobní“.

 A na závěr: O „víře“ používám vesměs „dynamické“ pojmy. Událost, růst, zrání, cesta, putování… a „víra je cesta životem; způsob života, životní styl. Víra je „živá skutečnost“. A život se vzpírá definicím. Život je příběh a ten se vypráví. Živá víra je originální, osobní, příběh člověka. Věřit znamená žít „svůj životní příběh víry, ve víře a z víry“. Statická, zabydlená, zakonzervovaná víra je „víra mrtvá“. Víra se lépe vypráví, než definuje. V Písmu se nám Bůh „vypráví“. „Vypráví“ se nám ve svém příběhu s člověkem, a potom v konkrétním člověku, v Ježíši Kristu.

Cesta víry, jsou také otázky a odpovědi: ‚Stoupněte si na začátky cest a dívejte se, ptejte se na dávné stezky [stezky věčnosti]: Která cesta je dobrá? Po té choďte, a najdete odpočinutí [pokoj] pro své duše´ [Jr 6:16].

O. Pavel – Reverend

Spread the love

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *