Věda zvaná „vývojová psychologie“ vyjadřuje „současným“ jazykem v podstatě totéž, co Písma vyjadřují biblickým jazykem. Vývojová psychologie mapuje vývojová stádia lidského vědomí, jimiž lidstvo v průběhu svých dějin postupně procházelo. Rozeznává čtyři úrovně vědomí, a říká, že jimi také postupně prochází každá lidská bytost ve svém osobním rozvoji [tj. rozvoj různých mozkových center] od narození do zralé dospělosti.
Naše osobní historie [vše co v těchto letech prožíváme], je věrně zaznamenána v „biopočítači“ našeho mozku [v podvědomí], a formují se tzv. emoční programy k dosahování štěstí. Jejich důsledkem je hodnotový systém tzv falešného já [„3.úroveň vědomí“, užívá se termín mytické členství]. Tyto programy, přesto [nebo právě proto] že jsou podvědomé a falešné, podstatně a vesměs „nevědomě“, ale zato mocně ovládají náš život. Představují do sebe zahleděné instinktivní pudy a pouhé uspokojování předracionálních instinktů [charakterizované jako: „zabezpečení / přežití; náklonnost / ocenění; moc / ovládání“].
Dnes se člověk posunuje na 4.úroveň vědomí [užívá se termín mentální jáství] mezi 8.rokem a dospělostí [hranice nejsou ostré]. To zahrnuje rozvoj racionálního myšlení, plného reflektivního sebeuvědomění a vědomí osobní odpovědnosti. Představuje posun lidského vědomí za hranice do sebe zahleděných instinktivních pudů a pouhého uspokojování předracionálních instinktů a vede až k plnému rozvinutí naší lidské osobnosti.
Musíme konstatovat, že lidská kultura jako celek nepřekročila úroveň mytického členství, jehož hodnoty Ježíš v evangeliu zvláště zpochybňuje. Vyznačuje se přemrštěnou konfrontací se skupinou, konformitou k hodnotám skupiny, strachem ze smrti a dokončením vývoje falešného já.
Schopnosti rozvinuté [jsou-li rozvinuty] v období mentálního jáství připravují cestu vyšším úrovním vědomí. Ale bez jednoznačné snahy o demontáž emočních programů k dosahování štěstí a úsilí o rozložení našeho falešného já, se rozum využívá jen k odůvodnění, ospravedlnění a glorifikaci hodnot, které tyto programy představují, a které mým životem vládnou [je to jen velmi stručný náčrt]. Ale tady je „jádro pudla“.
Písma a zvláště Ježíš v evangeliích ukazují cesty, jak se z této nadvlády vymanit: ´to je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus´ [Ga 5:1]. Evangelní hodnoty nejsou jenom křesťanské, jsou všelidské. Vedou nás k plnému rozvinutí našeho lidství, naší lidské osoby [ke zpodobení se s Kristem]. Vyžadují však námahu a úsilí.
Třetí cesta svým vztahem k víře je obrazem vztahu k životu. Volba pohodlné [široké Mt 7:13] cesty na nižší úrovni mytického členství, namísto volby náročné [úzké Mt 7:14] cesty racionální a vědomé cesty osobní odpovědnosti.
O. Pavel – Reverend
