To nejsou moje slova. Řekl to nedávno svým rodičům jeden čtrnáctiletý chlapec. Má můj obdiv. A taky mou modlitbu, aby vydržel a obstál. Za jeho rozhodnutím lze tušit podivuhodný Boží dotek. Je to ale – znovu musím použít to slovo – křehký počátek. Postavil se na začátek cesty. A teď je třeba vykročit a jít. Vyžaduje to námahu a úsilí, mimo to jsou na cestě překážky. Ty překážky jsou v nás, v našich přirozených sklonech. Taková je naše přirozená mysl [sr kpt.9: sv. Pavel / sr kpt.10: mytické členství].
Ježíšovo podobenství o rozsévači [L 8:5-8], a především jeho výklad [L 8:11-15], hovoří právě o těchto překážkách, jako o tom, co nám v dozrání [stonásobný užitek L 8:15] brání: lhostejnost a nezájem [podél cesty L 8:12], nestálost a pohodlnost [na skále L 8:13] a starost o majetek a rozkoše které dusí [do trní L 8:14].
Ve zkratce: nezájem, pohodlí a starost patří k našim přirozeným sklonům, k naší přirozené mysli. Ježíš nás ale vybízí, abychom podstoupili námahu a úsilí, a tato omezení, která nás spoutávají, překročili. Sv. Pavel v této souvislosti hovoří o Kristově mysli jako o protikladu přirozené mysli, a nabádá nás: ´Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš´ [F 2:5] a jinde konstatuje: ´my však mysl Kristovu máme´ [1K 2:16].
Mluvil jsem o prahu dospívání a časné dospělosti, jako o prostoru, kde je třeba se rozhodnou. To je naše startovní čára křesťanské cesty. Jenže trať je dlouhá a namáhavá, a překážkami jsou také odbočky. Vypůjčím si slova C.S.Lewise: ´nežijeme ve světě, kde jsou všechny cesty spirály a jestliže po nich jdeme dostatečně dlouho, přiblížíme se nakonec ke středu, který nemůžeme minout. Žijeme spíš ve světě, kde se každá cesta po několika kilometrech rozděluje na dvě, každá z nich po chvíli opět na další dvě… a na každém z těch rozcestí stojíme před rozhodnutím´ [kniha Velký rozvod nebe s peklem]. A tak je na cestě víry před námi vždy znovu a
znovu buď – anebo. Ježíš hovoří o bdělosti. Říká: „Co vám říkám, říkám všem: Bděte!! [Mk 13:37]. Netýká se to tedy jen dospívajících. Týká se opakovaně všech, kdo jdou po cestě víry. Sejít z cesty je tak snadné…
Naznačil jsem překážky, které musíme překonávat. Zmínil jsem se také o úsilí a námaze. Prostě řečeno, týká se modlitby a vzdělání. Zcela neosobně a trochu s nadsázkou, ale neberte to na lehkou váhu: Mnozí mají akademické vzdělání, jiní velkou zručnost a zkušenosti ve svém oboru. Je jedno co z toho. Jak je to ale s poznáním a porozuměním Ježíšovu poselství? Stačí spokojit se s jednoduchostí poznání na úrovni páté třídy základní školy? Mnoha věcem věnujeme velkou péči [to je dobře!], ale stačí vedle toho uspěchaná modlitba? Co Ježíšovo: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí, jen jednoho je třeba“ [L 10:41n]?
O. Pavel – Reverend
