13. Budete růst v poznání Boha [Ko 1:10] / 211128

Vkládám do příběhu své cesty víry zpětné rozumové reflexe, ale jsem pořád ještě u počátku. Vyšel jsem z kostela, plnou hlavu prožité události. Na milé děvče [původně jsem ji tam chtěl potkat] jsem úplně zapomněl. Ti křesťané prožívají něco, co mě zjevně chybí! Spolu s biblickým textem, který mě vážně oslovil a výkladem, který mě zaujal, jsem právě tohle vnímal velmi silně. Chtěl jsem vědět co to je. Chtěl jsem to poznat. Chtěl jsem to zažít. Z návštěvy kostela se stalo hledání… Opakuji se, stále jsem netušil, co se z příběhu vyvrbí, ale už jsem se zachytil drápkem… Všiml jsem si. Odpověděl jsem. Rozhodl jsem se. Takto to vypadá jednoduše. 

 Ale nebylo. Až po létech – to už jsem byl nějaký čas na křesťanské cestě – jsem zpětnou reflexí pochopil mnohé, co teď vyjadřuji v krátkých větách. Podrobnosti nejsou důležité, ale asi takto: Celý můj předchozí život jsem začal vnímat jako směřování k tomuto okamžiku, k místu, kde na mě Bůh čekal. S jemností jemu vlastní si mně připravoval a směroval mě k této chvíli. Zde mi daroval v prožité události a pár slovech nový smysluplný směr. Poznal jsem Boha a nechal jsem se jím vést dál. Pomalu jsem se učil číst jeho znamení. Časem jsem se rozpomněl na některá, která byla v mé minulosti. A začal se učit chápat ta, které jsem nalézal dále na cestě. 

 Tehdy bych to nebyl schopen takto vyjádřit, ale chtěl jsem poznat Boha, který se mě dotkl. Právě touha po poznání je začátek cesty víry. To ve mně probudil Jeho dotek. Je charakteristikou křesťanské víry, že není z nás, z naší iniciativy. Nejsem to já, kdo našel Boha, je to Bůh, který našel mne. Křesťanská víra je víra z hora. Není to naše vzepnutí se k Bohu, ale Jeho sklonění se k nám. To je jeden z důvodů, proč říkáme víra je dar. Bůh by pro nás byl nedosažitelný, kdyby se nám sám nedal poznat, nezačal rozhovor, nenavázal vztah. 

 Hovořím o poznání jako o začátku cesty. V křesťanské víře skutečně poznání předchází věření: ´my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni´ [1J 4:16]. Nebo možná přesněji, rodí se spolu, ruku v ruce: ´my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží´ [J 6:69]. Ve svatých Písmech je poznání a věření velice těsně výrazově a významově spojeno. Biblické výrazy víra; věrnost; pravda; jistota; stát pevně v pravdě; porozumění; pochopení; poznání, znamenají prakticky totéž. Vycházejí vesměs ze stejného slovního základu. 

 Následné poznávání musí pak vyjít z naší iniciativy. Je to jedna z našich odpovědí Bohu. Zmínil jsem se o poznání Boha světlem přirozeného rozumu ze Stvoření [byl to jen dotek tématu]. Patří ke zpětné reflexi. K víře to asi přivede málokoho. Ale kdo uvěřil, ten si takové otázky pokládá a hledá odpovědi [nebo by měl]. 

 Věnujme se teď chvíli vzdělání, poznávání Boha světlem přirozeného rozumu. Začnu z povzdálí.   

 O. Pavel – Reverend