Patří předchozí kapitola vůbec ke křesťanské víře? Zkusme to nějak uchopit. ´Nejsme ze světa´ [J 17:16], ale žijeme ve světě. Starost o svět, hledání a nalézání pravdy o Bohu, o světě, o kráse a velikosti Jeho díla Stvoření, Zjevení, Vtělení… – to vše pro nás – je náš úkol. Konec konců, je to v Ježíšově duchu. Ve velekněžské modlitbě volá k Otci: ´Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda´ [J 17:15.17]. Poznání pravdy nás také vybízí k modlitbě chvály, díkůvzdání, klanění, oslavě… v posledku i k prosbě, která se v důvěře obrací k Boží tvůrčí moci, moci obnovení, odpuštění, lásky…
Nemůžeme se izolovat, uzavřít, stáhnout se ze světa do soukromé zbožnosti [pietizmus!]. Nelze říci ´neruš mi mé kruhy´, nechte mě žít si svou víru jak chci, mě to stačí a vyhovuje tak jak to je. Vždyť právě k tomu nás dnes obecně převládající názory ve společnosti tlačí. Vyřadit křesťanství z života jako nevědecký, mytologický, soukromý, iracionální [nerozumný], ´vědecky překonaný´ zastaralý a zpátečnický názor, postoj, a zatlačit ho do soukromí. A my? Málem jsme tomu uvěřili. Ovšem nelze se s tím smířit a nelze to přijmout.
Občas slýchám tahleta histórie není na nic. Nepotřebuji tuhletu filosofii. No, historie – matka moudrosti, a filosofem je každý z nás. Neustále v životě zaujímáme filosofické postoje ke všemu, aniž bychom to tak nazývali, nebo si to uvědomovali. O to však nejde. Mnohé znalosti k životu, ani ke své víře opravdu nepotřebujeme, to je v pořádku. Ale o to taky nejde… Co však skrývají slova histórie a filosofie? Mám podezření, že nejde o dějiny a filosofii, ale o slova zástupná. Nevyjadřuje se jimi náhodou rezignace na poznání, pochopení, porozumění Bohu, Božímu slovu, Ježíšovi, evangeliu… ono ´neruš mi mé kruhy´? Takové porozumění ovšem důležité je.
Současné materialistické -izmy vytrvale tvrdí, že křesťanská víra je v rozporu s vědou, a vždy byla jejím nepřítelem. Je to uměle vytvořená atmosféra [připomeňme vědecký komunizmus]. A není pravdivá. Máme potřebu zvýšit své křesťanské sebevědomí. Jaká je odpověď na taková tvrzení? A jaká je pravda?
Mám-li křesťanství opravdově žít, musím být přesvědčený o jeho pravdivosti. K tomu patří hledat odpovědi na otázky. Když sv. Lukáš píše své evangelium, říká také [adresátu Teofilovi] proč ho píše: ´abys poznal hodnověrnost [pravdivost, pravdu] toho, v čem jsi byl vyučován´ [L 1:4]. Pravdu stojí za to hledat a stojí za to ji žít. Vždyť v tom je kořen naší svobody. Končím svoji filipiku.
V předchozí kapitole jsem krátce naznačil, jak je to v dějinách se vztahem křesťanství a věda. V některých příštích kapitolách se vrátím k poznatkům přírodních věd. Uvidíme [už jsem se o tom zmínil], že v současnosti to není křesťanství, ale naturalizmus a darwinizmus, který je v rozporu se současnými vědeckými daty.
O. Pavel – Reverend
