Řekli jsme, že geneze vesmíru není ukončená. Víme, že v dějinách vesmíru docházelo ke střídání řádu bytí; nižší řád je střídán vyšším [neživá hmota; živý organismus; lidské vědomí]. Starší formy nezanikají, ale jsou integrovány do forem vyšších. Jakým směrem bude pokračovat Stvoření [´tvůrčí proces vývoje vesmíru´]?
Z podstaty věci to nemůžeme znát, ani vyvodit z minulosti. S budoucností, smyslem a cílem Stvoření nás může seznámit jen jeho Tvůrce. Udělal to? Člověk je radikálně nová bytost s vědomím. Nebyl vynalezen nový tvůrčí řád? Obě odpovědi jsou kladné. Stvoření už dále nepostupuje v materiální rovině, ale v rovině ducha.
Před objevením člověka se stvoření uskutečňuje v materiální sféře, bez svolení a spolupráce nově tvořené bytosti. Je prostě udělena nová informace, u živých organizmů nová genetická informace, řídící vznik nové zoologické skupiny. Též stvoření člověka se uskutečnilo v materiální sféře, bez svolení a spolupráce: ´a utvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země´ [Gn 2,7]. Biblická zpráva však zdůrazňuje zvláštní Boží péči: ´Bůh vdechl do jeho chřípí dech života´ [Gn 2,7]. Člověku je darován Boží dech. To se o žádném jiném živém tvoru neříká.
Ve svatém Písmu dále čteme: ´Bůh stvořil člověka ke svému obrazu [becalmó]´ [Gn 1:27]. Předpona be k; ke označuje směr. Člověk je tedy bytost nehotová. Je stvořen směrem k Božímu obrazu [becalmenú]. Ale Boží obraz [célem] v něm ještě není plně realizován. Stvoření člověka není dokončené. Proč to je [musí být] tak?
Člověk je bytost nového řádu, obdařená duchem, schopná osobních vztahů, schopná milovat, obdarovaná schopností být svobodná… Schopná rozumem a myšlením obsáhnou celý vesmír i své JÁ. Schopná poznání, reflexe, schopná klást si otázky po svém původu, smyslu a cíli. Před stvořením člověka zde taková bytost nebyla.
Bůh, který je svrchovaná svoboda, stvořil v člověku jiné JÁ [jinou svobodu, jiného tvůrce, jiného boha], kterému dal na své svobodě účast. Dále tedy jedná s člověkem jako se svobodnou bytostí. Jeho svobodu plně respektuje. Jedná s ním jako s bohem: ´řekl jsem: jste bohové…´ [Ž 82:6n cituje Ježíš v J 10:4]. Avšak boha nelze k ničemu nutit. Lze ho ale pozvat k účasti, ke společenství, ke spolupráci. A právě to Bůh dělá.
Řád stvoření se s objevením člověka změnil. Nebude pokračovat v materiální rovině, jako dosud. Stvoření člověka bude pokračovat v rovině ducha. Tvůrčí informace, nebude nadále vkládána do jeho genů, bez jeho vědomí a souhlasu. Bude předávána jeho myšlení, inteligenci, rozumu a svobodě. Stvoření člověka bude dále pokračovat až k finální formě, která byla od počátku Tvůrcem zamýšlena. Ale nikoliv bez účasti člověka. Člověk, myslící a svobodná bytost, s tím musí nyní vyslovit svůj souhlas. Člověk je pozván, aby ze svého vlastního svobodného rozhodnutí na Boží tvůrčí činnosti aktivně spolupracoval. Aby se stal spolutvůrcem sebe sama.
O. Pavel – Reverend
