Mám takové podezření, že křesťanství [Boží slovo; Ježíšovo učení] mnohdy redukujeme [nebo nadměrně zdůrazňujeme] na morální nauku [hřích a pokání, desatero přikázání a jeho mechanické ztvárnění: to se musí / nesmí, zakázáno / dovoleno], aniž bychom hledali důvody a smysl v širokém kontextu evangelia. Málo, nedostatečně, nebo vůbec neříkáme nebo nehledáme odpověď na otázku: proč?
To je nepřiměřené a katastrofální nepochopení toho, co nám Bůh ve slově/Slově daroval. Nedobereme se pak porozumění a pochopení smyslu. Evangelium se nám stává břemenem. Je obtížně přijatelným pro dospělého člověka, protože se vytváří dojem, že nás omezuje v naší svobodě. A tak ho nebereme dostatečně vážně, snadno ho v životě obcházíme, nedoceňujeme, nebo se z něho pomalu [nebo jedním rázem] vymaňujeme.
Písmo svaté není morálka! Svatá Písma, a zvláště Ježíšovo poselství nás vede [ukazuje cestu] k rozvinutí zralého a svobodného lidství, k plnému uskutečnění našeho života a našeho bytí. Ne nadarmo Ježíš říká: ´Já jsem ta cesta, pravda a život´ [J 14:6]. Prvotní je poznat, porozumět a pochopit smysluplnost a životodárnost poselství, které nese evangelium, a takto ho přijmout. Z porozumění pak následně [druhotně!] vyplyne, jaké jsou projevy zralého, svobodného a smysluplného lidského života. A to je důvod pro přijetí evangelních ´morálních´ hodnot, a to proto, že jsme pochopili, poznali a uvěřili, že právě ony nás k tomuto cíli směrují a orientují.
Protože jsem poznal, pochopil a uvěřil, že cesta ke zralosti a plnému rozvinutí mého lidství je právě a jedině tato, jsem srozuměn a svobodně přijímám to, co je na této cestě nutné. Takové porozumění a přijetí je projevem mé víry v nezpochybnitelnou Boží pravdivost, věrnost a lásku, kterou k nám má. Křesťanská víra [naše odpověď Bohu] je svobodné, trvalé a věrné odhodlání, úsilí a námaha poznávat a žít evangelní hodnoty. Písmo tomu říká být v Kristu, mít Kristovu mysl: ´Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! ´ [2K 5:17]; ´Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš´ [F 2:5]; ´my však mysl Kristovu máme´ [1K 2:16]…
Svatá Písma jsou svědectvím o Hospodinu, který miluje své stvoření reprezentované člověkem, a rozhodl se darovat nám účast na svém nestvořeném životě. Písmo nám právě toto postupně odhaluje, až k vrcholnému vyznání: ´V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy´ [1J 4:10]. A vzápětí: ´A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme v ní´ [1J 4:16]. Před námi je svědectví o velikosti Boží lásky k nám a naší smysluplné, přiměřené odpovědi.
O. Pavel – Reverend
