24. Spočítat náklady

Rád bych se teď věnoval třetímu rozměru víry – výšce a hloubce. Druhému rozměru se budeme věnovat později.

 Dovolte mi začít osobní zkušeností. Doma se mi už téměř deset let prášilo na Nový zákon. Po mém návratu z první návštěvy kostela jsem ho hned vzal do ruky a začal číst. Četl jsem dlouho do noci. Přečetl jsem ho za pár dní celý. Jak to vyjádřit? Snad přirovnáním: vylezl jsem z jeskyně a zíral na mnohem větší a krásnější svět než ten uvnitř. Mnohému jsem, pravda, v Písmu nerozuměl… Dostala mě Ježíšova Horská řeč ^{[Mt 5-7]} a pak evangelia vůbec, zvláště Janovo. Chtěl jsem celou bibli. Nebyla. Dnes je všude. Každý jí má a nikdo ji nečte. Tehdy ji mnozí chtěli číst, ale neměli jí. 

  V antikvariátě jsem našel starý kralický překlad. Během pár týdnů jsem se prokousal Starým zákonem… Starý Tomáškův katechismus mi poskytl základy křesťanského učení… Časem jsem se dostal i k jiné literatuře, duchovní a studijní. Bylo jí poskrovnu, nesměla vycházet. Ale kdo chce a hledá, najde… Pomalu jsem začal pronikat do tajemství svatých Písem, Kristova tajemství, tajemství církve, křesťanského učení, tajemství svátostí… Začal jsem žít z víry a ze svátostí, ve společenství církve, záhy i v malém společenství křesťanů… pak jsem zapustil kořen u salesiánů… 

 Dopustil jsem se ale jedné zásadní chyby. Myslel jsem si: Teď, když jsem přijal Krista, jeho evangelium, rozhodl jsem se podle evangelia žít a stále více se připodobňovat Kristu a když se budu opravdu snažit, půjde všechno jako po másle. A víte co? Ono to jako po másle šlo. 

  Tušil jsem, že největší překážkou víry je ´neochota vzdát se věcí, které mi zpříjemňují život´. Pán Ježíš tomu říká ´spočítat náklady´ ^{[L 14:28]}. ´Kdo přichází ke mně a neklade… všechno… ano i sám sebe až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem ^{[sr L 14:26n]}. Pochopil jsem hned na začátku, že chce-li člověk opravdu žít jako křesťan, toto udělat musí. Nějaké kličkování, výmluvy nebo odkládání je jen a jen zbytečná a planá ztráta času. Víra je rozhodnutí: buď – anebo. 

 Bylo mnoho věcí, které se mi líbily, bavily a těšily, po kterých jsem toužil a které dosud utvářeli můj vcelku spokojený život. Práce s dětmi [ve skautu – ale skrytým ve ´schválených organizacích´]. Posezení s kamarády u piva a zanadávat si na komunizmus… Můj život byl příroda, hory, putování, vandry. Pěšky, na kole, na vodě, v zimě na běžkách… Věděl jsem také, že mnoho věcí v mém životě je špatně. Dosud mě to nijak zvlášť netrápilo. To ale teď musím změnit. 

 Nejprve jsem zjistil, že nemohu sdílet se svými kamarády některé hodnoty a postoje. Odmítl jsem se přizpůsobit a být bezvýhradně loajální. Rozešli jsme se, každý svou cestou. Nevadí, brzy jsem našel jiné přátele. Hory ustoupily do pozadí. Stále jsem po nich rád putoval, ale jen když zbyl čas… Práci z mládeží jsem neopustil, ale přetavil na jinou rovinu, jinde… 

  Spočítal jsem náklady. Něco jsem opustil, něčeho jsem se zřekl, něco upozadil, pro něco se rozhodl, přijal jsem jiný způsob života. Jinak to nešlo. Bylo to buď – anebo. To však byly vposled jen kosmetické úpravy. Byly nutné, bez nich bych nemohl jít dál. Ale byl to jen základ. Musel jsem změnit sám sebe. Musím se přiznat, že jsem stále ještě byl naivní.

O. Pavel – Reverend