27. Odkud je vidět do lesa

Vypůjčím si pro změnu slova velkého českého biblisty Jana Hellera. Jdeme po cestě kolem lesa. Chceme do něj vstoupit, ale vidíme jen chaos stromů, ve kterém zabloudíme. A pak náhle přijdeme na místo, ze kterého vidíme les jinak. Stromy se nám najednou seřadí tak, že pochopíme strukturu lesa. Ocitli jsme se na místě, odkud je vidět do lesa. Teď můžeme vstoupit, protože máme naději, že v něm nezabloudíme…

Naším lesem je Bible. Jak do ní vstoupit, abychom nezabloudili? Na první pohled se celá Bible jeví jako nesourodá změť příběhů, historek, bájí, hymnů, rodokmenů a kdoví čeho ještě [Nový zákon se jeví více strukturovaný. Vše se točí kolem osoby Ježíše Krista]… Při bližším zkoumání se nám mnoho ´biblického materiálu´ urovná, když v ní odhalíme dějiny. Biblické příběhy se skutečně odehrávají v lidských dějinách. Tendence číst Bibli jako knihu historie je svůdná, podpořená tím, že máme ´biblickou dějepravu´, knihy biblických příběhů [většinou se čtou snáz než samotná Bible], a ty jsou řazených chronologicky. Ale je právě toto klíč, kterým lze do Bible vstoupit? Je právě odtud vidět do lesa?

 Při dalším zkoumání zjistíme, že nikoliv. Je zde mnoho textů, které nepatří k historickému žánru. Jinde nalézáme texty, které mají formu historického vyprávění, ale mají poučný [teologický], nebo prorocký, nikoli historiografický charakter.

Zjistíme také, že ani tam, kde texty obsahují historické vyprávění, zdaleka nejde o objektivní historii – ani o objektivní historii jednoho národa, Izraele. V mimobiblických pramenech nalezneme mnohé významné historické události, o nichž Bible mlčí. Na druhé straně Bible mluví podrobně o událostech, které historii nestálo za to, aby je zaznamenala, protože nepatří k významným světodějným událostem.

Zjišťujeme, že v Bibli nejde o historii, a pokud ano, pak je to historie silně zaujatá. Ještě pořád nevidíme do lesa. Jaký je tedy jednotící prvek celé Bible – obou zákonů? Jaký je smysl této rozsáhlé sbírky knih [nebo svitků]? Proč bylo vše, co v Bibli nalézáme, zapsáno, uchováno a dále předáváno po celé generace – až do našich dnů?

Výhled do lesa se nám otevře, když Bibli pochopíme a přijmeme jak svědectví. Bible je svědectví o Živém Bohu, který jest, a který jedná: ´Bez víry není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit [být si naprosto jistý pravdivostí toho], že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají´ [H 11:6]. Bible je svědectví o Živém Bohu, který je člověku blízky. O živém jednajícím Bohu, který je trvale přítomný v lidských dějinách a jedná s člověkem, v člověku a pro člověka.

Toto je výchozí místo, odkud se nám Bible scelí do struktury. Považujeme-li Bibli za něco jiného než za svědectví o Živém a jednajícím Bohu, zacházíme s ní nepřiměřeně a nesprávně, a tak si sami znemožňujeme, abychom ji pochopili do hloubky a aby se stala směrovkou na cestě našeho života.

S tím velice úzce souvisí i osobní stránka mého života. Totiž pochopení a přijetí toho, že Bůh je Bohem mně osobně blízkým. Živý Bůh jednající pro mne, se mnou a ve mně. Živý Bůh skutečně, fakticky a trvale přítomný v mém životě. Živý Bůh, který v mém životě trvale a vytrvale jedná.

O. Pavel – Reverend