Bůh je takový, jaký je. Bůh chce být takový jaký je a je takový jaký chce být. To je pokus o vyjádření naprosté Boží svobody, svobody jeho trojjediného věčného vztahového bytí. Analogicky – Jeho stvoření je takové, jaké ho Bůh chce mít. Skutečnost, že při tvůrčím díle je Bůh ´vázán´ svým charakterem, tedy tím, jaký je a jaký chce být, neznamená nějakou vnější podmíněnost, která by omezovala Boží tvůrčí svobodu. Vyjadřuje se tím, že Bůh je při tvůrčím díle zcela věrný sám sobě. Křesťanská Písma to – i když v jiné souvislosti – vyjadřují: ´nemůže zapřít sám sebe´ [2Tm 2:13]. Vše, co Bůh tvoří, tvoří v souladu s tím jaký je on sám, celé stvoření se tedy Bohu v něčem nějak podobá. Bůh tvoří ke svému obrazu.
To, že Bůh tvoří ´ke svému obrazu´ čteme ve svatých Písmech jen o člověku: ´Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu ho stvořil…´ [Gn 1:27]. ´V den, kdy Bůh stvořil Adama [tj člověka!], učinil jej k Boží podobě´ [Gn 5:1]. Čteme-li však v knize přírody, odhalujeme tuto podobnost na různých úrovních v celém stvoření. Ve svatých Písmech je to zahrnuto pouze implicitně [skrytě, nevýslovně], například ve slovech: ´Bůh viděl všechno, co udělal, a hle –bylo to velmi dobré´[Gn 1:31]. To, že stvoření je dobré, odráží dobrotu Boží. Ovšem, ne že by to bylo totéž! Dobrota stvoření je jiného druhu než dobrota Boží. Podobnost je analogická. Podobnost, která je částečná a při tom zůstává nepodobností ještě větší.
Velikost prostoru – vesmíru, nad nímž se člověku tají dech – ukazuje k velikosti Boží. Velikost vesmíru ale není stejného druhu, jako velikost Boží. Je jakýmsi symbolem Boží velikosti. Překladem Boží velikosti do materiálních pojmů.
Vesmír se zrodil ve velkém třesku – v ohnivém záblesku stvoření. Obrovská energie ve zrození a trvání vesmíru ukazuje k Boží nezměrné moci. Fyzikální energie je samozřejmě jiného druhu, než Boží moc…
Velký třesk není chaotická, ale vysoce organizovaná událost. Vědeckým jazykem – vyžadovala obrovský přísun informace. To je odrazem Boží organizovanosti [uspořádanosti], tvůrčího rozumu –nezměrnosti Boží [super] mysli…
Ve vesmíru se objevuje živý organizmus – svět rostlin a živočichů. Bohu se podobá tím, že je živý. Náš Bůh je přece Bůh Živý a biologický život k Živému Bohu ukazuje. Ale biologický život se liší od Božího života –je jen jeho stínem.
V živém světě najdeme další podobnosti. Úžasná aktivita a plodnost nižších živých organizmů [např. hmyzu]je odleskem Boží aktivity, rozmanitost živých organizmů je odlesk Boží úžasné tvořivosti…
Ve světě vyšších živočichů – savců – nacházíme počátky instinktivní náklonnosti, která se trochu podobá lásce. Není to totéž jako Boží láska. Vždyť náš Bůh ne-má lásku. On láskou je…
U člověka – nejvyššího z živočichů – nalézáme nejvyšší podobnost Bohu. Člověk nejen žije, ale miluje, myslí, uvažuje… Biologický život v něm dosahuje nejvyšší nám známé formy. Přesto tento lidský biologický život není totéž jako Boží život. Biologický [lidský, stvořený] život je jiného druhu, jiného řádu než Boží nestvořený život.
´Náš biologický život se liší od Božího života podobně, jako se liší z kamene vytesaná socha od živého člověka. Zůstaneme-li u tohoto obrazu, ´svět je ateliér Velkého Umělce a my jsme jeho sochy. V ateliéru se však proslýchá, že některé sochy jednoho dne ožijí´ [sr C.S Lewis: K jádru křesťanství]. Celé stvoření směřuje k této budoucnosti.
O. Pavel – Reverend
