Z hlediska věčnosti je stvoření jeden jediný tvůrčí Boží čin. Náš lidský pohled je však jiný. Jsme součástí stvoření a nahlížíme [známe] jej jako dějinný proces – dějiny stvoření se odehrávající ve stvořené entitě prostoru a času, která naše vidění a poznání podmiňuje, omezuje, ohraničuje. Když čteme knihu přírody odhalujeme, že stvoření má svůj počátek, že není ukončené, ale stále probíhá a směřuje ke svému cíli – vrcholu. Bůh svět ne-stvořil [kdesi v minulosti] ale stále ho tvoří. Hovoříme o creatio continua [kontinuálním, průběžném, postupném, probíhajícím stvoření]. Žijeme uprostřed geneze vesmíru, uprostřed neustále probíhající tvůrčí činnosti Boží. Stejné svědectví nám zprostředkují i svatá Písma.
Při čtení knihy přírody také odhalujeme, že tvůrčí Boží dílo stvoření je smysluplné, postupné, progresivní* tj. v průběhu času se rozvíjí, prohlubuje, obohacuje, směřuje ke strukturám stále komplexnějším… [neživá hmota, živý organizmus jednobuněčný, mnohobuněčný, lidské vědomí…]. V jazyku přírodních věd se tento proces označuje jako inteligentní projekt [nebo plán z angl: intelligent design]. Bůh tvoří podle svého smysluplného záměru. Z Jeho pohledu [v Jeho mysli] je však smysl a finalita stvoření na začátku. Tvoří jakoby od konce – z hlediska smyslu a vrcholu stvoření.
My poznáváme minulost a současnost stvoření, ale je před námi skryta jeho budoucnost. V žádném okamžiku dějin stvoření se jeho budoucnost nedá odhalit z jeho minulosti. Budoucnost stvoření je totiž vzhledem k jeho minulosti vždy radikálně nová, nově vynalézaná a utvářená. I tuto skutečnost nám dosvědčují Písma: ´Hle, činím něco docela nového a už to raší…´ [Iz 43:19] ´Ten, který seděl na trůnu, řekl: Hle, všecko tvořím nové´ [Zj 21:5]. S budoucností stvoření nás může seznámit jen jeho Tvůrce. A my říkáme, že to udělal. Tuto odpověď nalézáme ve Zjevení a na jeho vrcholu – ve Vtělení. O těchto věcech jsme už hovořili [viz témata 19-21]. Zde je jen stručně připomínám, abych je vřadil do nového kontextu.
Podle našeho poznání by se zdálo, že je člověk na vrcholu celého stvoření – vykazuje největší podobnost Bohu. Svatá Písma, především křesťanská Písma, nám však sdělují něco jiného. Cílem stvoření není přirozený člověk [takový jaký právě je, nejvyšší nám známý biologický živý organizmus]. Cílem stvoření je stvořený člověk sjednocený s nestvořeným Bohem.
Bůh nám ve svatých Písmech odhaluje [odkrývá, zjevuje], že přirozený člověk je bytost nehotová. Již jsme konstatovali, že člověk byl stvořen směrem k Božímu obrazu [sr téma 20], Boží obraz v nás není plně realizován a Bůh chce tímto směrem naše stvoření dovršit. Také jsme konstatovali, že člověk jako bytost obdařená účastí na Boží svobodě, musí s tímto Božím tvůrčím činem vyslovit svůj bytostný [nikoli pouze slovní] souhlas a stát se tak svým spolutvůrcem.
Křesťanská Písma v této souvislosti hovoří o novém stvoření: ´Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!´ [2K 5:17]. Církevní otcové pak hovoří o divinizaci [přebožštění] člověka. Sám Ježíš cituje Písma, když říká – v trochu jiné souvislosti: ´…je přece psáno: ´Já jsem řekl: Jste bohové´… a Písmo nemůže být zrušeno… [J 10:34]. Právě toto s námi chce udělat a stále dělá Bůh. Sami ze sebe to udělat nemůžeme. Je to Boží dar, který můžeme jen s vděčností přijmout, jít mu vstříc a těšit se z něho – nebo ho odmítnout či zůstat vůči němu lhostejný…
[*pozn: progresivní zn pokrokový, vzestupný, postupující, zvětšující se, rozšiřující se prohlubující se]. O. Pavel – Reverend
