V odpovědi na otázku co znamená ́Slovo se stalotělem ́ nejde o to, co bychom mohli, nebo chtěli vymyslet svou vlastní hlavou. Jde o to pochopit, co nám chce sdělit svatopisec. Jaký je význam slov, která použil, a co nám jimi říká. Mohou nám v tom kupodivu pomoci dvě věci. Osobnost autora a slovník Septuaginty* – řeckého překladu hebrejských Písem.
O autorovi víme s jistotou, že se jmenoval Jan [jóchánán zn Hospodinovo milosrdenství]. Byl celkem jistě učedníkem, kterého Ježíš miloval [sr J 13:23 J 20:2 J 21:7.20], snad proto, že zvláště dobře chápal a osvojil si Ježíšovo učení [myšlení] – rozuměl mu lépe než jiní. Měl velmi dobré vzdělání v hebrejských Písmech, dobře znal jejich řecký překlad a byl mimořádně nadaným teologem. Byl jedním ze dvou prvních Ježíšových učedníků, byl svědkem Jeho smrti a vzkříšení a je inspirovaným autorem čtvrtého evangelia a Janových listů [snad i Apokalypsy]. To vše lze odhalit z jeho spisů.
Charakter řeckého překladu hebrejských Písem [Septuaginta] ukazuje, že překladatelé používali ustálený hebrejsko-řecký ́slovník ́, zcela jistě pro důležité pojmy. Stejný ́slovník ́ zřejmě používali také autoři křesťanských Písem, a zcela jistě Jan. Je to hypotéza, ale zdá se dobře odůvodněná. Snad mi prominete tuto vsuvku a také to, že jsme zase u gramatiky.
Jak jsme zmínili, hebrejština nemá sloveso být, stát se, mít… v našem smyslu – k určení času sloves. Má ovšem obtížně přeložitelné sloveso hájáh , zhruba ve významu něčí činná dynamická přítomnost, pohyb. Překládáme ho sice být, stát se, mít, dít se… ale překlad je jen přibližný. Sloveso hájáh , spolu s částicí le , která označuje směr, překládá řečtina slovem egeneto, byl učiněn, a zřejmě tak činí i Jan. Janovu výpověď bychom tedy mohli zapsat: Logos směrem k ́ člověku.
Jan nám tedy neříká, že Bůh se stal člověkem – ve smyslu že by se převlékl za člověka, nebo se přeměnil v člověka. Říká nám, že Bůh se s člověkem spojil. Církevní otcové pak použili pro toto spojení slova sjednocení a přijetí. Ortodoxní pojetí vtělení, pojetí římských papežů, je to, jenž formuloval Lev Veliký: ́Pravý člověk sjednocený s pravým Bohem ́.
Syn je tedy konkrétní jedinečná historická osoba Ježíš z Nazareta, pravý, celý a úplný stvořený člověk, sjednocený s jediným pravým, úplným, nestvořeným Bohem. Nebo člověk přijatý Bohem. Ježíšovo početí v lůně Panny Marie je Boží tvůrčí čin. Bůh stvořil člověka Ježíše jako uzpůsobeného právě k tomuto poslání, být přijatý, nebo sjednocený s Bohem, a to od okamžiku početí. Ježíš z Nazareta je tedy pravý Bůh který přijímá, nebo se sjednocuje se stvořeným člověkem, nebo pravý a úplný člověk, který je přijatý, nebo sjednocený s pravým nestvořeným Bohem, a to od prvopočátku své existence. Toto sjednocení se uskutečňuje bez směšování lidské přirozenosti s přirozeností božskou, Ježíš není polobůh, je pravý Bůh a pravý člověk, obojí plně a současně. Ježíš je s Bohem sjednocen neoddělitelně, Boží čin nelze zrušit.
[*pozn Septuaginta je nejstarší překlad hebrejských Písem do řečtiny, cca ze 3-2.st.ante. Slovo znamená sedmdesátka ́, podle starobylé legendy [tzv Aristeův list] pořídilo překlad 70 hebrejských znalců Písem za 70 dní. V odborné literatuře se označuje řeckým, nebo latinským symbolem pro číslo 70 – O’/LXX]. Překlad používali židé žijící v řeckém prostředí, kteří už neznali hebrejsky. Logicky se později stal svatým Písmem prvních křesťanských obcí v řeckém prostředí].
O. Pavel – Reverend
