́A Logos člověkem [je] učiněn ́ [J 1:14]. Někteří z vás si možná vzpomenou na starší formulaci modlitby anděl Páně, a též starších překladů svatých Písem – ́A slovo tělem učiněno jest ́. Forma vyznívá archaicky, ale dobře vystihuje zvěstnou sílu tohoto sdělení. Není zde použit aktivní* tvar slovesa stát se [být, učinit], ale tvar pasivní*, být učiněn. Jde o tzv. božské pasivum – [viz například ́Slyšeli jste, že bylo řečeno [tj. ́že Bůh řekl ́] otcům… ́ Mt 5:21] – které říká, že subjektem konání, stávání se, je sám Bůh. Je to Bůh, kdo jedná. Hebrejové se ze všech sil vyhýbali vyslovení Božího Jména, aby ho, třeba jen nechtě, neznesvětili, a tak ho různými způsoby opisovali. Toto je jeden příklad, jak obcházeli vyslovení Božího Jména.
Evangelista tedy říká – mimo jiné –, že Vtělení je svrchovaný Boží čin. Užívá Ř sloveso ginomai stát se, narodit se, vzniknout, nastat, být, existovat… respektive jeho pasivní tvar egeneto bylo učiněno, uskutečněno, realizováno, uvedeno do existence – do bytí, tj. Božím tvůrčím činem. Výraz egeneto je Božské pasivum. Už jsme se s ním setkali ́všechno bylo učiněno [egeneto tj. Bůh učinil] skrze něj a bez něj nebylo učiněno nic ́ [J 1:3], ́svět byl učiněn skrze něj ́ [J 1:10].
Je třeba zdůraznit, že evangelista nemluví k začátečníkům. Jeho slova jsou určena těm, kdo už Krista poznali a přijali, uvěřili ve Jméno, a jimž byla darována moc stát se Božími dětmi. Janova slova jsou hutnou stravou křesťanského myšlení, nikoliv mlékem, které se dává nemluvňatům [sr. ́krmil jsem vás mlékem, ne tuhým pokrmem, protože byste ho nebyli snesli ́ 1K 3:2]. Text uvádí do hloubky pochopení tajemství Kristova, k promýšlení a kontemplaci Kristova tajemství.
Jan [jóchánán] nejprve mluví o Ježíšově původu, o původu Slova tělem [člověkem] učiněného: ́On, který ne[ní] z krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zrozený ́ [J 1:13]. Zde se na chvíli zastavme.
Obvyklé čtení [překlad] v.13 navazuje na předchozí sdělení: ́těm kdo věří v jeho jméno, těm, kdo se zrodili… ́. Chápe text jako narážku na naše, křesťanské nové narození, tj. na křest. Toto čtení se nachází ve významných rukopisech ze 4. st [kodexy vatikánský, sinajský…] a proto bývá upřednostňováno. Avšak nejstarší rukopisy ze 2. st mají čtení ́On, který ne… ́ a evidentně text vztahují na Krista a jeho věčný původ z Boha [tzv. věčné plození Syna, nebo preexistence Slova]. Toto čtení je s největší pravděpodobností původní. Slova ́ne z krví ́, v množném čísle [plurálu], je hebrejský obrat, vyjadřující lidskou přirozenost, na rozdíl od přirozenosti božské. ́Ne z vůle těla ́ znamená ne z přirozené lidské vůle, ́ne z vůle muže, ale z Boha ́ je zřejmě narážka na Ježíšovo panenské početí, nikoli početí přirozeným lidským aktem, ale Božím tvůrčím činem.
[*pozn. gramaticky / mluvnicky se jedná o tzv. slovesný rod, tj. aktivní = činný / pasivní = trpný. Vidíte, zase ta gramatika! Mimo to, vyjádření stalo se svádí zastřeně k představě, že se něco stalo samo od sebe. Děj, který se mohl stát, ale je předmětem přání, nebo dohadů – mluvnicky tzv. kondicionál, podmiňovací slovesný způsob. Ovšem věci se samy od sebe nestávají, mají příčinu, říká naše zkušenost. Překlad slovesa egeneto spojením stalo se není nesprávný, jen může být někdy zavádějící, pokud není správně pochopen. Totiž že stávání se je Boží tvůrčí činnost, a příčinou stávání se je Bůh].
O. Pavel – Reverend
