́Biblická teologie, to je vlastně gramatika ́. Jméno autora tohoto bonmotu* jsem už zapomněl. Je to samozřejmě hyperbola [nadsázka]. Trefně však vyzdvihuje, jak důležitý jeve svatých Písmech význam pojmů a stavba textu pro jejich správné pochopení. Podívejme se z tohoto zorného úhlu na první slovo Janova evangelního svědectví.
Na počátku byl Logos ́[J 1:1]. České překlady tradičně–zajisté nikoliv nesprávně – mají překlad: slovo. Zde úmyslně užívám řeckého výrazu. Obsah pojmu logos je totiž mnohem širší. Asi nás napadnou slova logika, logický, utvořené ze stejného kořene. Adjektivum [přídavné jméno] logický – Ř logikos znamená promyšlený, rozumný, smysluplný, pravdivý… Substantivum [podstatné jméno] logika – Ř logismos pak záměr, myšlení, myšlenka, rozum, uvažování, úsudek, závěr…
Logika [jeden z oborů filosofie] je obecně součástí teorie poznání, specificky věda o zákonech, formách a prostředcích správného usuzování. Tedy nezbytný nástroj pro plodnost lidské myšlení. Samotný výraz logos pak znamená [kromě slovo, čin], také smysl, důvod, význam, příčina, záměr, důkaz, mysl, myšlenka, rozum, událost, dějiny, tvrzení…S přihlédnutím k hebrejskému podkladu [dává r slovo] a kontextu je vhodné přeložit logos jako ́smysl ́. Jan tedy říká: Na počátku byl smysl ́.
Začíná být zřejmé, proč je první slovo tak zásadní pro pochopení celého evangelia. Jan v něm dosvědčuje, že dílo stvoření není nějaký chaotický, náhodný výplod Božího rozmaru, ale předem promyšlené, smysluplné dílo, které Bůh vede od počátku nezvratně, bezpečně a jistě k naplnění, a takého k němu dovede. Boží stvoření má smysl a cíl.
První slovo, a následně celý Prolog, nám poskytuje optiku, skrze kterou se objasňuje důvod, význam a smysl Janova evangelního svědectví, které pak odpovídá na otevřenou otázku: Jaký je Boží záměr s člověkem. V čem je smysl lidského života. Jakým způsobem a jakými prostředky nás Bůh vtahuje do tohoto velkolepého a smysluplného díla. Ale vzhledem k tomu, že jsme bytosti obdařené svobodnou vůli, je naše účast na Božím díle v posledku záležitostí naší[mé]osobní a svobodné volby. Přijmout nebo odmítnout. Ber, nebo nech být… Ale pojďme dál.
Text ́Na počátku bylo slovo [logos, smysl] ́ [J 1:1]nápadně připomíná úvodní sdělení svatých Písem: ́Na počátku tvoří Bůh nebe a zemi ́ [Gn 1:1]. Obvyklé pochopení této podobnosti říká, že Bůh tvoří slovem: ́A říká Bůh: Ať je světlo! – A je světlo ́ [Gn 1:3…]. To je správné pochopení. Evangelista však, tváří v tvář dovršené dějinné události Vtělení, jde hlouběji. Vykládá skutečnost stvoření nově a úplněji, z hlediska jeho smyslu. Předně říká, že na počátku není Boží dílo stvoření jako akt. Na počátku je dílo stvoření v Boží mysli jako dokončený a dovršený smysluplný celek –tj. od ́stvoření nebe a země ́ až po ́nové nebe a novou zemi ́[Zj 21:1]. Na počátku Bůh myslí celé stvoření z hlediska smyslu a dovršení.
Dále ztotožňuje tvůrčí Boží Slovo s druhou Božskou osobou – Synem, a Syna se smyslem celého stvoření. Křesťanská Písma tento výklad potvrzují. Například ́v něm bylo stvořeno všechno… všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On je přede vším a všechno v něm spočívá [tj. drží pohromadě / spolu stojí]. ́ [Ko 1:16n], ́Já jsem První i Poslední, Živý ́ [Zj 1:17n]… Smyslem stvoření je Bůh sám. Nebo lépe, Otec tvoří proto, aby oslavil Syna. Smysl Otcova stvoření je tedy Syn, jeho Vtělení a oslavení. Syn, Bůh a člověk Ježíš Kristus, ne- dává stvoření smysl, On smyslem stvoření JE.
[*bonmot–vtipné trefné rčení]
O. Pavel – Reverend
