Křesťanská Písma [tj. Nový zákon] máme dochována v řečtině, avšak myšlení [a stejně tak písemný projev svatopisců] je hebrejské, nikoliv řecké! Ostatně Pán Ježíš byl Hebrej a učil v rámci hebrejského myšlení. Jeho učedníci byli Hebrejové, a tedy všechna očitá svědectví, jakož i ústní i psané prvotní [nejstarší] prameny [tradice], které předcházely sepsání evangelia, byly pevně zakořeněny v hebrejském způsobu myšlení. Všechna svatá Písma křesťanů, nesou výraznou pečeť hebrejského myšlení. Způsobem vyjadřování, stavbou textů, obsahem pojmů…atd. Zvláště u čtvrtého evangelia se s tímto jevem setkáváme doslova na každém kroku. Koneckonců, jeho autor byl Hebrej… Můžeme směle – a jen se špetkou nadsázky– říci, že před sebou máme hebrejský text přepsaný[nikoli přeložený!] do řečtiny.
Hebrejské a řecké myšlení se od sebe výrazně liší. My[celá západní civilizace] jsme dědici řeckého myšlení, které je abstraktní, spekulativní, pojmové a skrytě dualistické [srov. tělo a duše, hmotný svět kontra svět duchovní]. Hebrejské myšlení je naopak konkrétní, narativní [vyprávěcí], obrazné– a dualizmu prosté. Materiální svět, tvořený Bohem, obsahuje pro Hebrejce ve stvořených prvcích [entitách, skutečnostech] reálná viditelná smysluplná znamení a smysluplné duchovní významy Boží přítomnosti a působení v dějinách [vzpomeňme jen co jsou naše – křesťanské – svátosti, které mají svůj původ a pramen tamtéž]. Výklad o hebrejském myšlení však přesahuje možnosti naší stati. Omezíme se jen na některé rysy.
Nejprve, pojmy jsou řecké, ale jejich obsah je hebrejský. Pro správné pochopení potřebují biblické pojmy výklad.
A především stavba textu. Pro hebrejský text – mimo mnohé jiné rysy – obecně platí, že první slovo ve větě[zpravidla jde o sloveso] a první věta v souvislém textu nese stěžejní [teologické] poselství pro porozumění celku. Skrze ně se do celého textu vstupuje, a jejich prizmatem je text čten, naslouchán, promýšlen, chápán a s porozuměním vykládán.
Čtvrté evangelium je sevřený celek, velmi pečlivě promyšlený, propracovaný, kompaktní a komplexní*, takže uvedenou zásadu můžeme pojmout volněji, v plnější šíři. Souvislým textem je celé evangelium, první větou je Prolog[J 1:1-18] a prvním slovem je: ́Na počátku byl Logos ́ [J 1:1Č.pk: Logos=Slovo]. V 18. verších je zhuštěným způsobem shrnut [koncentrován] smysl, význam a obsah celého evangelia. V následujících 20.kapitolách** je Prolog podrobně rozpracován, rozveden a konkretizován. Při snaze o pochopení [zde Janovy] evangelní zvěsti musíme mít na paměti tři věci.
Zaprvé: Evangelium není nějaká smyšlená teologická konstrukce, ́vycucaná z prstu ́. Jeho obsahem je očité svědectví, pevně zakotven v konkrétní dějinné události. Zadruhé: Prolog a následně evangelium je Bohem inspirovaný výklad původu, smyslu a cíle historické události stvoření, vtělení a velikonočního tajemství, s výhledem na završení dějin. Zatřetí: Jaký měl evangelista důvod k sepsání svého díla? Odpověď nalezneme v závěru evangelia – v poslední větě: Toto bylo ́zapsáno proto, abyste [u]věřili [tj měli pevnou jistotu pravdy], že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a věříce, měli život [zóé] v Jeho jménu ́ [J20:31]. Důvodem sepsání je tedy mít život v Kristu, v kontrastu být ve smrti bez Krista.
[*kompaktní – celistvý, soudržný, pevný, souvislý až i hutný. *komplexní – soubor předmětů vytvářejících úplný, a organicky provázaný, nezjednodušitelný celek.**Evangelium končí J 20:31. J 21 je vlastně dodatek. Biblisté hovoří o druhém závěru evangelia. Doplňuje evangelium o důležité zjevení Vzkříšeného a o významu poslání apoštola Petra].
O. Pavel – Reverend
