Co nám Bůh ve svatých Písmech říká o díle stvoření, a především o jeho smyslu? Skutečnost stvoření, a zvláště otázka po smyslu stvoření je velmi úzce propojena s evangelní zvěsti a tím, jak Bůh [zvláště v Kristu Ježíši] s námi, pro nás a v nás jedná. Než toto téma otevřeme, pokusme se o velmi stručný a ne úplný nástin díla stvoření ve svatých Písmech.

Základní a zásadní zkušenost Božího lidu–Izraele s Bohem není stvoření a Bůh Stvořitel, ale událost vysvobození z egyptského otroctví – tj. exodu, a právě kniha Exodus [2.Mojžíšova] tuto zkušenost dosvědčuje. Hebrejský lid se tedy prvotně setkává s Hospodinem jako se svým Vykupitelem [osvoboditelem, zachráncem]. Kniha Exodus je nejdůležitější knihou tenaku*. Od ní se odvíjí, a v ní jsou zakořeněny celé dějiny Božího lidu. Směrem k budoucnosti přes tóru [zákon – pět knih Mojžíšových], proroky a mudroslovné spisy až k události Vtělení a křesťanským Písmům. Retrospektivně [zpětně] k poznání a pochopení počátku svých dějin [svého původu – Abraham] a počátku univerza, jehož je Bůh Stvořitelem [Gn].

Obecně známá je tzv. [první] zpráva o stvoření, která otevírá Písma [Gn 1,1-2,3b]. Téma stvoření však prostupuje celá Písma až po poslední knihu – Apokalypsu. V Písmech je nejméně osm obsáhlejších textů o stvoření, a kratších textů, o rozsahu jednoho až několika veršů, je velké množství. Základem je inspirovaná výpověď a vyznání: ́Na počátku tvoří Bůh nebe a zemi ́ [Gn 1:1]. Tento fakt je pak v Písmech nově promýšlen, rozvíjen, doplňován, upřesňován a korigován…

První zpráva o stvoření [Gn 1] je vyzrálé teologické učení o stvoření [cca 6.st ante**], s vícevýznamovými vrstvami. Je to oslavný hymnus o Bohu Stvořiteli – a také po všech stránkách mistrovsky vybroušený diamant hebrejské poezie. Stručně – ve schématu sedmi dnů text dosvědčuje, že vše, co je mimo Boha, je Boží stvoření, kterému Bůh dává řád.

Následující text – tzv. druhá zpráva o stvoření [Gn2-3] – je velmi staré vyprávění [cca 10.st ante]s teologickým významem, pro změnu mistrovský kousek hebrejské prózy, které rozvíjí stejné téma. Zde je stvoření nahlíženo prizmatem hierarchie vztahů – Boha ke stvoření, stvoření k Bohu, a hierarchií vztahů v tvorstvu. Zpráva současně podává základní inspirovaný výklad o původu a existenci zla v dobrém Božím stvoření. Z dalších textů o stvoření zmíním ještě chválu Hospodina Stvořitele, jeho obdivuhodného díla a Boží péče o stvoření [Ž 104] a chvalozpěv o Hospodinově láskyplném vztahu k člověku [Ž 8]. Další obsáhlejší texty nalezneme například v knihách Jób a Moudrosti.

Křesťanská Písma interpretují stvoření a jeho smysl ve světle vrcholné události dějin, ve světle Vtělení a velikonočního tajemství, ve kterém Vtělení dosahuje svého vrcholu a smyslu. Zde zdůrazním především tzv. Prolog k evangeliu podle Jana [J 1:1-18], kterým se budeme dále zabývat. Sv. apoštol Pavel cituje v listě Kolosanům starobylý křesťanský hymnus o Kristu, ́v němž bylo stvořeno vše na nebi i na zemi ́ [Ko 1:12-22], konečně velkolepou vizi nového [dovršeného] stvoření, vyjádřenou v biblických obrazech a symbolech [Zj 21-22].

Autor evangelia podle Jana nejvýrazněji ze všech evangelistů vyjadřuje smysl Ježíšova poslání ve světle jeho smrti a vzkříšení. Do čtvrtého evangelia se vstupuje skrze Prolog. Budeme o tom rozmýšlet v následujícím tématu

[*tenak – akronym jímž synagoga označuje hebrejská svatá Písma / **ante – před Kristem, tj. před
́naším ́ či ́obecným ́ letopočtem].

O. Pavel – Reverend